Aštanga (rádža) jóga – osmidílná stezka jógy

Ve slově jóga se skrývá význam cesta, stezka, ale i „jho“, které znamená kruh, kolo nebo spojení v jedno jediné. Cestou jógy můžeme tedy rozumět ne cestu lineární, ale spíše propojení všech stupňů – úrovní jógy v jeden celek, který nás vede k jednomu cíli: rozlišení skutečného od neskutečného, iluzorního a k přeměně stínů ve světlo poznání, že láska je jednotící síla a princip, který nás vede k nekonečnu bytí. Osm částí jógy, královskou stezku jógy, kterou sestavil Pataňdžali již tisíc let před Kristem a sepsal v díle Jógasútra, můžeme rozdělit do pěti základních a do tří vyšších stupňů:

1. Jama
2. Nijama
3. Ásana
4. Pránájáma
5. Pratjáhára
6. Dhárana
7. Dhjána
8. Samádhi

Jama a Nijama

Jama a Nijama stojí na začátku naší cesty jogína, a jak kráčíme po této stezce a měníme se, docházíme ke konečným úrovním a tím naplňujeme i tyto počáteční principy. Jedná se o deset etických či morálních zásad, kterými se řídíme ve vztahu ke světu a ostatním (jama) a ve vztahu k sobě a ke svému vnitřnímu prožívání (nijama). Jsou určitou obdobou křesťanského desatera, vymaňují se ovšem svým propojením s duchovními a přírodními zákony z konceptu zákazů a příkazů. Jogín chápe, že nic není přikazováno ani zakazováno, je na jeho svobodné vůli, pro co se rozhodne, ale je seznámen s tím, co bude následovat, nebo, co mu jeho chování přinese. Tyto zásady nás tedy nanejvýš upozorňují na to, že určité vzorce chování přinesou následky určitého typu.

Vše dohromady je v neustálém pohybu a jednu úroveň nelze oddělit od druhé, neboť na sebe navazují a jedna podmiňuje druhou, dosažením určité úrovně zpětně působíme na předchozí a tím rosteme na své duchovní cestě k cíli.

1. AHIMSÁ (znamená nenásilí, neubližování)
2. ASTÉJA (nekradení, nepřisvojování si, nechamtivost)
3. SATJA (pravdivost, nelhaní, život v pravdě, soulad svých myšlenek, slov a činů)
4. APARIGRAHA (umírněnost, vyvažování, rovnováha)
5. BRAHMAČARJA (učení se tomu, co je podstatné, duchovní růst)
6. SAUČA (čistota těla a mysli)
7. SANTÓŠA (spokojenost, schopnost přijímat věci takové, jaké jsou, harmonie v životě)
8. TAPAS (vnitřní disciplína, řád v životě, pevná vůle, nasměrování svých snah)
9. SVÁDHJÁJA (poznání sebe sama)
10. ÍŠVARA (ÁTMAN) PRANIDHÁNA (vědomí boží podstaty, oddanost a splynutí s ní).

Ásana

Ásana je nejznámější částí jógy a doslova znamená praktikování statických jógových pozic (ásan),
které vede ke komplexnímu tělesnému a energetickému pokroku a ten zase ovlivňuje zásadně i stav mysli a emocí. Patří sem i jiné jógové techniky, jako je provádění vědomých pohybů v souladu s dechem (kríje), zaujímání určitých gest rukou, obličeje, očí nebo celého těla (mudry), provádění svalových energetických uzávěrů (bandhy) a také skupina speciálních očistných technik.
Souhrnem lze říci, že provádění ásan by mělo vést k protažení a posílení svalů a jejich skupin, k uvolnění kloubů a k harmonizaci funkce všech vnitřních orgánů včetně nejhlubší úrovně, kterou jsou žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy). Pozici zaujímáme vždy vědomě a v souladu s dechem, poté v ní setrváváme a volně dýcháme, popř. pozici ještě vylepšujeme. Takto pracujeme na vědomé úrovni se svou myslí, která je klidná a v této chvíli prázdná, a také se svými smysly, které jsou zbystřené, ale díky klidné mysli nereagují na vnější podněty. Za těchto podmínek obracíme svoje smysly a vnímání dovnitř a dostáváme se do spojení se svým vnitřním (skutečným) já, k odpojení od emocí, které na nižších úrovních vnímání zaměňujeme za svoji podstatu.
Důležitým upozorněním je nutný příjemný pocit a absence větší bolesti při praktikování ásan.
Jogín si neubližuje na tělesné, ani jiné rovině.

Pránájáma

Pránájáma znamená práci s životní energií (pránou), kterou praktikujeme pomocí vědomého dýchání. Učíme se dýchat úplně, tj. využíváme všechny části plic a svůj dech prohlubujeme a zjemňujeme. Naše tělo je pak dostatečně zásobeno kyslíkem i energií (pránou), místa, kde cítíme, že dechem neprodýcháme, bývají zablokovaná a postupně pracujeme na jejich odblokování (pročištění). V systému jógy existuje celá řada dechových technik, které praktikujeme vždy s učitelem. Vždy jde o vědomý dech, kdy je spojována naše pozornost s proudem dechu, který je prociťován v těle.
Prána proudí energetickým systémem, který je anatomicky blízký nervovému a zahrnuje energetické dráhy – nádí, kudy prány proudí a čakry, kde se prána shromažďuje a rozděluje k příslušným endokrinním žlazám a orgánům. Patří do něj i uzly (granthi), které si můžeme představit jako energetické pojistky.

Pratjáhára

Pratjáhára se zabývá vědomou prací s našimi smysly a můžeme jí rozumět tak, že jde o obrácení pozornosti našich smyslů dovnitř. Vnímáme tak svůj dech, svoje niterné pocity jak tělesné, tak „psychické“. Jsou to vjemy a počitky, které jsou na jemnější úrovni než ty, které přicházejí zvenčí a často nám tyto jemné niterné počitky přehlušují. Učíme se tedy naslouchat sami sobě a odpoutávat se od rušivých vjemů z vnějšího světa. Naše pozornost se stává vědomou a mysl již nepřeskakuje od jedné myšlenky k druhé. Pratjáhara je důležitým předpokladem k další třem úrovním jógové cesty.

Dharaná

Dharaná je koncentrace mysli. Naše mysl je tvořena svým obsahem (myšlenkami a emocemi) a v běžném životě je v neustálém pohybu. Tyto vlny mysli představují (podle teorie jógy) překážku pro uvědomění si skutečné podstaty lidského bytí. Předchozí jógové techniky – ásany, vědomá práce s dechem a obrácení smyslů dovnitř – nás učí uvědomovat si obsahy své mysli a zaujímat k nim postoj nezúčastněného pozorovatele a to bez zjevného úsilí. Cílem je uvést mysl do stavu jednobodovosti , kdy je naše mysl klidná a čistá.

Dhjána

Dhjána znamená meditaci a velmi plynule navazuje na předcházející část. Mysl, která je koncentrovaná na jedno, totiž ztrácí pojem o tom, kdo cvičí (provádí koncentraci či meditaci) a sjednocuje se ve svém vnímání s předmětem koncentrace či meditace. Splývá s ním v jedno. Předmětem naší meditace může být náš dech, naše mysl (některá naše vlastnost) nebo naše nitro, ale můžeme si zvolit i vnější předmět – oblíbený předmět, plamen svíčky, zvuk apod. Dochází tak ke vzniku meditačního stavu, který je stavem změněného vědomí (změn frekvencí mysli). Tím dochází ke změnám, které můžeme považovat za zvýšení osobních kvalit (frekvencí) a postupně k nasměrování osobnosti směrem k jejímu očištění, harmonizaci a spojení se skutečným bytím. Osobnost jogína tak nabývá na duchovnosti, což znamená  trvalé propojení s tzv. vyšším Já, které je součástí kolektivního vědomí a vede k trvalému bytí v přítomnosti.

Samádhi

Samádhi je stav, který je charakterizován nepopsatelnou blažeností (ánanda) obrácenou směrem dovnitř spolu s plně vědomým (čit) bytím v pravdě (sat). Je to stav, ve kterém zaniká vědomí individuality a je nahrazeno vědomím samotného bytí, které existuje mimo čas a prostor a je tedy věčné a nesmrtelné. Ač by se zdálo, že jsme na konci cesty, není tomu tak – dosažením stavu samádhi se teprve mění naše lidské postoje a přístup k sobě samému i ke světu a k životu jako takovému a kruh se vrací po spirále na začátek – k etickému kodexu jógy, který povyšujeme na jinou úroveň tím, jakou změnu v nahlížení na sebe i okolí jsme udělali.