Barva je vjem, který vytváří viditelné světlo dopadající na sítnici lidského oka. Barevné spektrum viditelného světla pro lidské oko se pohybuje od červené po fialovou. Za hranicemi viditelného spektra jsou barvy, které nevnímáme, protože k nim nemáme uzpůsobené receptory – na straně červené leží infračervené záření a za hranicí fialové je ultrafialové záření.
V následující tabulce najdete jednotlivé barvy a jejich odpovídající vlnové délky a frekvence.
| BARVA | ROZSAH VLNOVÝCH DÉLEK | ROZSAH FREKVENCÍ |
| červená | 625 – 800 nm | 480 – 375 THz |
| oranžová | 590 – 625 nm | 510 – 480 THz |
| žlutá | 565 – 590 nm | 530 – 510 THz |
| zelená | 520 – 565 nm | 580 – 530 THz |
| tyrkysová | 500 – 520 nm | 600 – 580 THz |
| azurová | ||
| modrá | 430 – 500 nm | 700 – 600 THz |
| fialová | 400 – 430 nm | 750 – 700 THz |
| purpurová | ||
nachová |
Vlnová délka
vypovídá o tom, jak velké vlny jsou – jak vidíte, největší vlny má červená barva a směrem k fialové se vlny zmenšují. Tato vlastnost také souvisí s tím, jak rychle se vlny dané barvy pohybují a o tom zase vypovídá frekvence, tady je závislost na velikosti opačná – nejnižší frekvenci má barva červená a nejvyšší fialová s purpurovou. Obdobné charakteristiky bychom mohly vysledovat i u zvuků – hluboké tóny mají velké vlny, zatímco vyšší a pro lidské ucho nejvyšší tóny kmitají ve vysoké frekvenci a jsou to vlny o malé vlnové délce. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky, které jsou citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou. Z toho vyplývá, že žlutou barvu, která patří mezi základní barvy, naše oko přijímá skrze čípek pro zelenou barvu. Ostatní barvy a jejich odstíny vidíme díky kombinaci a spolupráci těchto tří receptorů.
Primární barvy
J.W. Goethe považoval za základní barvy pouze dvě barvy, a to žlutou a modrou. Třetí barvu, červenou, dostaneme, pokud přes žlutý a modrý hranol zasvítíme lampou, pak uvidíme paprsek červené barvy. My nyní rozlišujeme tři základní barvy: červenou, žlutou a modrou.
Sekundární barvy
vznikají kombinací základních barev (viz barevná růžice). Červená a žlutá dává oranžovou, žlutá a modrá dává zelenou, modrá a červená fialovou. Rozlišujeme tedy tři sekundární barvy: oranžovou, zelenou a fialovou.
Terciární barvy
vznikají kombinací jedné základní a jedné sekundární barvy. Spojením červené a oranžové barvy vzniká korálová, kombinací žluté a oranžové zlatá, kombinací žluté a zelené vznikne olivová, smícháním zelené a modré vzniká tyrkysová, kombinací modré a fialové dostaneme indigovou (neboli královskou modř) a spojením červené a fialové dostaneme purpurovou (neboli magentu). Rozlišujeme tedy 6 terciárních barev: korálovou, zlatou, olivovou, tyrkysovou, indigovou a purpurovou.
Bílou barvu,
která obsahuje všechny barvy spektra, pozorujeme v případě, že dopadající záření vnímají všechny tři druhy čípků, a černou, pokud záření nevnímají žádné z nich. Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, že povrch předmětu má barvu světla, které odráží. Záleží tedy na složení spektra dopadajícího světla, na materiálu předmětu (objektu), který světlo odráží a na úhlu pozorování předmětu (objektu).
Kam dále?
Menu alternativní léčba:
Každé 