Klasická homeopatie je celostní metoda léčby chronických a opakujících se onemocnění fyzického i psychického charakteru. Vede nás k postupnému uzdravení tím, že působí na naši vitální sílu a na naše organizační centrum tak, že mu předá energetickou informaci o změnách, které potřebujeme udělat, abychom se sami zbavili vlastních vzorců chování, které vedou k odchýlení z rovnovážného stavu. Co to je rovnovážný stav? Je to stav, kdy se cítíme zdraví, prožíváme pocity radosti a štěstí, kdy žijeme plně svůj život, který je součástí vyššího celku. Homeopatické léky jsou moderní informační prostředky, které nepůsobí na člověka prostřednictvím svého chemického složení, nýbrž mu předávají energetickou informaci obsaženou v dobře vybrané substanci z říše minerálů, rostlin nebo živočichů či živočišných tkání.
Nemoci nejsou způsobeny zákeřnými původci (bakteriemi, viry, parazity) nebo nejsou smůlou, která se nám lepí na paty, jsou naopak prostředníkem k tomu, abychom si uvědomili, že s námi něco není v pořádku. Řeč našich potíží a symptomů vypovídá o tom, co s námi není v pořádku a kde je třeba hledat rovnováhu. Například máme-li na něco alergii, objevíme i přesně takovou přecitlivělost ve své psychice, netráví-li nám dobře střeva, určitě nemůžeme něco ve svém okolí i v sobě samém „strávit“, máme-li potíže s dýcháním, nedovolujeme si sami pořádně se nadechnout a otevřít se životu. Máme-li sníženou imunitu, akutně či chronicky, dlouho jsme přetěžovali svoje síly nebo je vydávali nesprávným směrem, nebo nás dlouho nebo silně nějaká situace ohrožovala.
Pokud se včas nepřizpůsobíme nebo zasekneme-li se v dávno již minulé situaci, reaguje naše vnitřní prostředí tak, že nás chce uvědomit o nutnosti změny. V důsledku toho se stává hostem virů, bakterií či plísní, které jsou svým charakterem uzpůsobeny k tomu, aby žily v takovém prostředí, a my potom tento stav vnímáme např. jako zánět, který je pro nás a naše tělo signálem k poplachu a obratu. Není řešením bakterie a viry zabít a čekat, že se naše situace zlepší. Je potřeba co nejdříve pracovat na tom, aby se změnila naše životní a vnitřní situace tak, aby vedla ke změně vnitřního prostředí, ve kterém nebudou přemnožené bakterie a viry „mít z čeho žít“. Stavy fyzické nemoci vždy předchází oslabení naší vitální síly, změny na psychické úrovni, únava, pocity smutku či deprese nebo poruchy spánku. Pokud jsme opakovaně řeč našeho těla nevyslyšeli, začne vysílat další a komplikovanější symptomy a nemoci, aby nás na naši situaci upozornilo.
Za změnami, po kterých naše tělo i duše volá, stojí posílení vitality a změna našich již zastaralých a pro náš život už nevhodných vzorců chování a způsobů myšlení. Tuto změnu potřebujeme udělat na základě nějaké, pro nás v daném okamžiku nejlepší informace. Tuto informaci pomocí zákona rezonance a podobnosti nám poskytuje energetická informace uložená v homeopatickém léku, kterou přijme naše organizační centrum a dochází postupně k uvolnění všeho, co bránilo pokroku a změně. Příčiny našich nemocí a symptomů, i naše strachy a obavy, postupně mizí a dochází ke skutečnému uzdravování, k procesu, který nás vede na naší cestě k poznání sebe samého, k uskutečnění svých nadání a schopností, a k pocitům štěstí. Toto poznávání nám umožňuje sebepřijetí a bezpodmínečnou lásku, pochopení souvislostí i postupné vidění světa, které je zbavené iluzí.
Veď mě z neskutečnosti ke skutečnosti
Indická mantra
Veď mě z temnoty do světla
Veď mě z vnímání smrti k nesmrtelnosti
Doporučená literatura pro obecný přehled:
Jiří Čehovský: Víc než léčba – Homeopatie, Alternativa, 1992
MUDr. Vladimír Petroci: Studánky – Obrazy dětí v homeopatických lécích, Alternativa 1995
Peter Chappell: Homeopatická samoléčba, Alternativa 1995
MUDr. Josef Hrušovský: Zázraky kvantové homeopatie, Methesa 1997
Miloš Rýc, Francois Couusset: Homeopatie a její typy, Eminent 1997
George Vithoulkas: Homeopatická věda, Alternativa 1999
Jörg Wichmann: Homeopatie – Alchymie a šamanismus, Fontána 2006
Thorwald Dethlefsen: Osud jako šance, Signet Brno, 1992
Thorwald Dethlefsen, Rűdiger Dahlke: Nemoc jako cesta, Aquamarin 1993
Rűdiger Dahlke: Nemoc jako symbol, Pragma
Rűdiger Dahlke: Nemoc jako řeč duše, Pragma
